Celé ty roky jsme snášeli úšklebky ostatních a to neustálé omílání stejných vtipů ("jsi ve druháku? a už máš titul“?), všechny ty aféry, demonstrativní odstoupení učitelů, první stránky v novinách a palcové titulky. Prototyp studenta na FPR v Plzni je zřejmě pro velkou část veřejnosti potomek bohatého podnikatele, co si v Audi A6 jezdí do Plzně pro razítka do indexů a šťourá se přitom v uchu. Že je tenhle názor mimo, ale Jardům, kteří čtou maximálně nápisy na veřejných záchodcích a Rytmus života, nevysvětlíte.

Jeden z důvodů, proč dle akreditační komise nejsme schopni na této škole dostudovat v ty, kteří by měli jednou hájit práva lidí (nedejbože abychom šli do politiky, protože tam by potom mohl být nějaký pitomec a to by byl konec světa), je ten, že máme nejspíš po odchodu „těch pravých ryzích a jediných kapacit“ žalostný stav učitelského sboru. Ti co zůstali, nebo přibyli, nejsou žádná banda učitelů ze zvláštní školy. Jsou to také ústavní soudci, špičkoví advokáti a vynikající odborníci právní vědy jako jinde. Stokrát raději jdu na přednášku toho, kdo dokáže látku vysvětlit věcně a poutavě i „normálním „ lidem, než sedět na hodině šestititulového uspávače hadů a čekat v záplavě planých slov na odpověď na mojí otázku.

Když zapomenete chvíli na vysokou hru , co se mezi horními deseti tisíci, akreditační komisí a bůhví kým hraje a odmyslíte si, "že je vlastně dobře, že tahle celá fraška skončí", tak si vzpomeňte, že jsme tam ještě my. 1800 studentů, kteří stále ještě mají ideály a nenechají si na ně šlapat. My jsme si vybrali plzeňská práva za fakultu, na které chceme dostudovat. Fakulta, kde jste z každého koutu v Plzni do dvaceti minut. Fakulta, kde vám vyjdou vstříc a usmějí se na vás. Fakulta, která je naše. My necháme doma svoje "audiny, indexy a obálky s pěnezi". Vy nechce doma svoje předsudky. Držte nám palce!